Koncovka

Úvodem

Pokud jste nikdy na žádný nástroj nehráli, a rádi by jste to změnili, pak je koncovka ideálním nástrojem. A to i v případě zralejšího věku. Její ovládání je totiž velmi intuitivní, a co je pro vás důležité, všechny zahrané tóny vždy ladí. Nemusíte se tak obávat, že zahrajete něco špatně. Můžete tak ve hře improvizovat podle toho, jak se zrovna cítíte. Je to ideální nástroj na rozjímání a vlastní meditaci. Kromě toho lze však koncovku užít i jako plnohodnotný nástroj pro tvorbu písní daného ladění. Ač to tak nevypadá, dá se na koncovku zahrát až 15 tónů tzv. lydické stupnice. Písně v klasickém oktávovém ladění zahrát nelze, avšak existuje řada písní, které z výše uvedené stupnice vycházejí. Na tvorbu jednoduchých melodií vám pak postačí většinou pouze 5 tónů.

Než začnete hrát

Ještě než začnete hrát se na koncovku nalaďte. Přiložte si jí vrchním koncem na čelo a propojte s ní všechna energetická centra, která jsou v lidové slovesnosti známa jako prameny. Koncovku přidržujte opřenou o čelo a hruď, s uvědoměním přítomného okamžiku. Pokud máte kratší koncovku, vizualizujte si ji tak, aby byla dostatečně dlouhá. Prodýchejte celé své tělo, s vědomím, že se čím dál víc propojujete s koncovkou, která postupně splývá s vaší bytostí. Po té, co jste naladěni, koncovku přiložte k ústům a zahrajete na uvítání nejhlubší tón. V létě je ideální jít do přírody. Když je teplo, doporučuji stát naboso v trávě. Tím se naladíte na Matku Zem, a propojíte se s okolní přírodou.

Základ hry

Základní ovládání spočívá ve změně intenzity dechu, čili síly přefuku (silnější přefuk = vyšší alikvótní tón), a v zakrývání a odkrývání koncového otvoru (od toho údajně název koncovka). Hrajeme nejlépe ve stoje, tak můžeme nejlépe pracovat s dechem, popřípadě v sedě. Vždy však v pozici, která umožňuje volně dýchat. Koncovku si otočíme okénkem směrem k tělu, přiložíme ji mezi rty, a foukáme do vrchního otvoru u těsnícího kolíku. Nástroj držíme jednou rukou na konci nástroje, a to tak, abychom mohli jedním či dvěma prsty zakrývat spodní otvor (v případě velkých koncovek se používá část dlaně). Nejprve si vyzkoušejte všechny alikvótní tóny s nezakrytým spodním otvorem. Toho docílíte postupným zvyšováním přefuku. Zahrajete tak až 8 tónů (na obrázku značené žluté tóny- pro koncovku C). Pro nácvik čistějších tónů použijte nadsazování jazyka - jako by jste říkali: ta, ta, ta, ta..., ovšem bez zapojení hlasivek. Takto si chvíli hrajte, a zjistíte, jak je koncovka úžasný nástroj. Už nyní si můžete zkoušet libovolné melodie, které vás napadnou, a vždy budete působit jakou zkušený hráč :-). Po té můžete vyzkoušet tóny se zakrytým spodním otvorem (na obrázku značené zelené tóny - pro koncovku C). Doporučuji je nacvičovat v kombinaci s již nacvičenými otevřenými tóny. Lépe se při tom budete ve stupnici orientovat. Perfektní zvládnutí všech tónů není potřeba tvrdě cvičit. Spíše si jen hrajte, a za nějaký čas zjistíte, že už to umíte. Improvizací svých vlastních skladeb si nacvičíte přirozenou cestou všechny možnosti koncovky. Po té se můžete zdokonalit již v cílené hře písní, které se na koncovku dají zahrát.

Pokročilejší cílená hra písní

Jak již jsem uvedl, vedle improvizace, rozjímání, či meditace, se může koncovka stát i plnohodnotným hudebním doprovodem v řadě písní. Asi nejjednodušší písní, u které se hrají všechny tóny na otevřeném spodním otvoru, nese název "Jede, jede, poštovský panáček". Pokud již dobře zvládáte všechny tyto alikvótní tóny, jistě jí bez problémů zahrajete. Pro ty, co přece jen trochu tápou, se nemusí trápit. V nejbližší době přiložím ke všem uvedeným skladbám zvukové ukázky. Další všem určitě známá píseň je "Dů Valaši dů". Zde si již můžete procvičit i tóny se zakrytým spodním otvorem. Jednoduchý nákres tónů přikládám v příloze (bílá kolečka = otevřený spodní otvor, černá kolečka = zakrytý spodní otvor). Výši přefuků myslím lehce odvodíte, vzhledem k jednoduchosti písně.